Co jsou vlastně strachy?
Je to naše ochrana před nebezpečím. Všichni živočichové mají strach. Kočka má strach seskočit ze stromu, který je příliš vysoký. Pes se bojí většího psa. Hlemýžď stáhne kukadla, když se něčeho jimi dotkne. A tak dále. Strach nás chrání a díky němu se můžeme vyhnout smrti. Problém však je, když toto nebezpečí vidíme za vším a všude. Bojíme se vyjít ven z domu. Mluvit na veřejnosti. Jezdit MHD apod. Náš nervový systém zachycuje podněty z okolí a zpracovává ho na podkladě minulých zkušeností, tj. paměti. Výsledkem pak je krok vpřed nebo krok vzad.
Zkusme se na to podívat z pohledu příkladu. Jsem kočka a dívám se ze 4.patra okna paneláku. Dívám se ven a chtěla bych se proběhnout po trávě. Kouknu se dolů a informace z mého zrakového vjemu mi řeknou, že je to vysoko. Výš než ta skříň, ze které jsem skočila a bolela mě pak noha. Hledám možnost, jak se dostat dolů. Dívám se po zdech paneláku, nahoru, dolů, doleva, doprava. Neustále si to proměřuju, jestli někde není nějaká možnost, jak to zvládnout. Žádnou nenajdu, tak jen sedím na parapetu nebo jdu dovnitř místnosti. Ale když jsem namotivovaná kočka nebo bezestrachová, tak prostě skočím dolů. Výsledkem je má smrt. Taková kočka se dále nemůže množit a tak nemůže zachovat svůj druh. Tedy evolučně je strach jako emoční stav zakomponován do všech živočichů. Jinak by všechen život skončil. Myši by skákali kočkám do huby. Ryby by skákaly na souš a podobně.
My lidé ale máme neokortex, přední mozkový lalok a umění myslet. Na jednu stranu je to dobré. Z okna bychom vylezli tím, že spojíme prostěradla z ložnice a sešplháme dolů. Ale když vidíme všude kolem sebe nebezpečí, ohrožení a jsme stále pod tlakem strachu, tak to dobré není. Tento strach vytváříme sami našim myšlením, které je zacyklené. Když to pak vztáhneme na tuto kočku, tak má zdravý strach při seskoku ze špičky stromu. Ale nemá strach při seskoku z nižší větve. Kdybychom ale vzali úzkostného člověka nebo nesebevědomého, tak metaforicky se bojí seskočit z nízké větve. Výška je naprosto bezpečná. Ale strach způsobí, že si to nepřipustíme a držíme se zpět. Bojíme se pohnout ze svého bezpečného místa. Kočka prostě vyměří vzdálenost, ví, že to zvládne a seskočí. Člověk by to udělal taky. Zpracuje smyslovou analýzu prostředí, srovná se svou pamětí a …. A tam je ten problém. Protože v naší emoční paměti jsou vykřičníky, které proces zastaví. Člověk si nevědomě vzpomene na zážitky z minulosti, které udělaly bolestivý emoční otisk do naší nervové soustavy zrovinka během takovéto situace. Tam leží pořád a tak při vhodném vnějším stimulu spustí obrannou strachovou reakci, aby se vyhnul nebezpečí. Pokud ovšem člověk nikdy neseskočil z větve, tak neví, že to je v jeho možnostech. Tohle v dětství zajišťuje hra. Kotě propátralo svět, naučilo se, co zvládne a co ne. Jakou výšku umí zdolat. Stejně tak se učíme my jako děti. Zjišťujeme, co naše tělo umí a co nám společnost dovolí. A když nám rodiče nedovolí seskakovat z větve, tak přirozeně nevíme, že to umíme a naše přirozená reakce je, že to neuděláme. Nebo když jsme seskočili, tak nás rodiče potrestali nebo slovně znehodnotili. Tím jsme prožili pocit studu nebo bolestivou emoci, a tak se naučíme, že toto se nedělá. Do paměti se nám zaryje stopka. Kdykoliv se do takové situace dostaneme – STOP – nejdeme dále. Je to moc nebezpečné, bojíme se.
Přehnaná mysl
Problémem je, že umíme myslet a tak k obranné strachové reakci přidáme myšlenky. Ty nás drží od tohoto nebezpečí ještě dále, tak abychom zůstali v bezpečí své komfortní zóny. Například myšlenka, že tohle je vysoko. Na to nemám. Nejsem superman. A další nás drží a my nejsme schopni seskočit. Nebo ani nevíme, proč nedokážeme seskočit, prostě se jen cítíme nervózně, když to máme udělat. Čím více nevědomé toto je, tím větší emočně bolestivá vzpomínka je uložena v našem mozku. Říká se tomu trauma. Je to to, co dítě subjektivně vnímá jako zraňující.Překonat to můžeme jedině tak, že znovu zjistíme, kam sahají naše možnosti. Jednoduše si znovu budeme hrát a zkoušet. Tím postupným zkoušením zjistíme, že se není čeho bát nebo naopak je. A tím si můžeme přenastavit naše hranice.
Takže když bych se bál seskočit z větve a myšlenky by mě držely, abych nic neudělal. Tak to první, co můžu v realitě udělat je natáhnout nohu a zjistím, že se dotknu země. Fajn, je to bezpečné, takže můžu seskočit. Seskočím a strach se rozplyne. Zaplaví mě pocit radosti a mám ze sebe dobrý pocit, že jsem to dokázal. Přirozeně pak evoluce nastavila to, že zkusím ještě větší výšku. Jestli na to mám. A když to dokážu, tak ještě větší a větší. Do té doby, než se zastavím na tom, co nesvedu. Taková je realita.
Otázky, které Vám můžou pomoci:
- Co nejhoršího by se mohlo stát, když …
Př. Co nejhoršího by se mi mohlo stát, když nestihnu včas přijet na pracovní schůzku?
Odpovědí by bylo: šéf by se na mě zlobil… mohl by mě chtít vyhodit… nakonec by to udělal… a já bych nenašel další práci.
Naše myšlenky však tvoří fiktivní svět. Můžeme s nimi vykouzlit krásné fantazie, ale když jsou zalité strachem, tak nás nepustí a my jim věříme. Věříme, že máme krátké nohy, protože nám to někdo řekl. Věříme, že pokud seskočíme, zničí nám to kolena, atd. Náš fiktivní myšlenkový svět nás zastavuje v realitě.
Proto radím – uvědomte si, jaké konkrétní přesvědčení se skrývá za vašim stresem = strachem. Jedině tak s ním jste schopni dále pracovat. Nebo se také může rozplynout. Využijte sílu svého myšlení na tvoření lepší reality. Po tom, co najdete odpověď na první otázku se zaměřte na opak. Protože vše na tomto světě má svůj opak. Takhle je to zařízeno. Žena má muže a naopak. Noc střídá den. Plus má své mínus. Jednou je sucho, potom je povodeň. Objevte tedy opak svého strachu:
2. A v čem je to pro mě dobré?
Př. Šéf by mě vyhodil, nemohl bych najít práci. V čem je to pro mě dobré? No přece v ničem! (To si řekne každý. A je to kvůli tomu, že jste doteď neuvažovali v pozitivní rovině, ale jen a pouze ve strachách. Ty Vám ovlivnily myšlení tak, že dráhy v mozku jsou “vyjeté” pouze jedním směrem. Na vás je vyjet z těchto kolejí a objevit novou cestu). Takže ještě jednou – v čem je pozitivní, že nemáte práci? … přemýšlejte … odpovědí může být: udělám si pořádek v šatníku. Nebo pojedu na dovolenou. Nebo najdu si rekvalifikaci, která mě baví.
Až najdete odpověď, tak to nemusí být inteligentní. Může to být hloupost (třeba jako pořádek v šatníku). Ale z nějakého důvodu je toto Vaše potřeba, která Vás naplní radostí. Z nějakého důvodu ji máte právě ve své hlavě jenom Vy. Nikdo jiný! Takže nesledujte obecné poučky a objevujte svá zákoutí mysli.
Překonání strachů
Pokud Vám nestačí tyto dvě jednoduché otázky, tak může být problém hlubší a doporučoval bych Vám někoho, kdo by Vám pomohl prokouknout tyto strachová přesvědčení. Protože strach není jen v myšlenkové rovině, ale také emoční a tělesné. Zmocňuje se nás a základem je naučit se všímavosti k sobě samému a spouštěčům. Strach nás drží v komfotní zóně. Pokud ji nepřekonáme, tak nás bude utlačovat až se budeme úplně izolovat. Pokud Vás trápí úzkosti, tak doporučuji e-book o úzkostech v sekci e-booky.
Řešením přehnaných strachů je „rekalibrace“ naší komfortní zóny, její přenastavení a zpracování všeho, co je na tom nabaleno. Na všech rovinách. Ale tím nejdůležitějším je prožití opaku – úspěšné zvládnutí strachu. Přirovnal bych to ke scéně z Indiana Jonese a svatého grálu, když má přejít přes propast, kde není most. Věří, že to přejde a tak udělá první krok. Až ho udělá, tak zjistí, že pod ním je lávka. Tedy překonal svůj strach, ulevilo se mu a další kroky už nejsou problém.
Překonáním strachu se nám vrací síla, kterou jsme mrhali do udržení našich strachových přesvědčení, přestáváme být bezmocní.
Další práce se strachy:
Jak na strachy – 1.část pocit ohrožení, úzkost (pro členy)
Zde jsou další články, které k tématu doporučuji, zdarma:
Únava jako výsledek kolujících myšlenek
Cítíte se špatně? Zahoďte logické myšlení
Jak přestat být oběť?
Máte všeho pokrk? A víte, jak to změnit?
V iluzi našeho ega
Dále v této placené členské sekci (jak získám plný přístup?):
Jak na strachy – 1.část pocit ohrožení, úzkost
E-book Jak zvládnout úzkosti v sekci Ebooky.
Příčina nutkavého chování
Únava a jak s ní souvisí naše myšlenky
Online kurz Jak se naučit odpočívat
Když se cítíme blbě a nevidíme východisko
Meditace podpory a přijetí